Můj cit ke čtení

14. února 2015 v 8:38 |  Mé zájmy
Čtení. V první třídě pro mě bylo toto slovo horší než jed. Čtení mi sice docela šlo, byla jsem třetí nejlepší ze třídy, ale byla to pro mě prostě strašná nuda. Já jsem nedokázala vnímat děj knihy. Prostě akorát čtu, čtu a čtu...no a pak už mě to nebaví, zaklapnu knihu a je hotovo. Já totiž vždy četla a vůbec jsem si neuvědomovala co čtu. To pro mě byl vždy problém když jsem musela vyprávět o čem kniha byla.

V tomto byl právě největší háček! Určitě by vás také nabavilo plýtvat časem jen tím, že něco čtete a za chvíli nevíte co jste vlastně četli. V druhé třídě jsem se posunula na žebříček nejrychlejšího čtení ze třídy, ale naopak až na devátou příčku "pamatování knihy". Moje čtení neovlivnila žádná kniha, ale na konci druhé třídy se objevila jedna fakt dobrá knížka. Jmenovala se VZDUŠNÉ ZÁMKY a napsala jí Jacqueline Wilsonová.

Po dlouhé době jsem zavítala do knihovny a v jednom spodním regálu mě zaujal obal této knihy a jméno taky. Půjčila jsem si jí v domění, že si z ní budu prohlížet jenom obrázky. To jsem také udělala, jenže obrázky jsem měla prohlídnuté za pět minut a co teď? Po dlouhém přemýšlení jsem si aspoň četla i popisky obrázků. Zaujala mě velmi zajímavá věta, díky které jsem se odhodlala k přečtení celé knihy. Hned po první kapitole jsem si zase nic nepamatovala, ale o pár kapitol dál to začalo být napínavé. Najednou jsem úplně splynula s knihou a víte proč? Protože mě to začalo hrozně moc zajímat a v tu chvíli jsem si uvědomila, proč jsem si z ostatních knih nic nepamatovala.

Prostě mě nebavily a mě když něco nebaví, úplně na to kašlu. Díky knížkám od Jacqueline Wilsonové jsem se naučila vnímat děj knihy a ve vyšších třídách jsem začala číst i ostatní knihy. Čtení mě doteď zajímá. Čtu Harryho Pottera a to jen kvůli tomu, že mám přečtenou už skoro celou knihovnu. A jak to máte vy s knihama? Budu ráda za každý komentář :-)

U dalšího článku

ANDYY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 myred myred | Web | 14. února 2015 v 19:29 | Reagovat

Jé, já jsem knížky od Jacqueline Wilsonové tak četla. :) No, mě většinou dělalo problém, když jsem četla nahlas a četli jsme tak ve třídě, že každý přečetl kousek nahlas a to mi pak dělalo problém říct, o čem ten úryvek byl. Ale když jsem to četla sama v duchu, tak jsem si to pamatovala. ;)

2 Ess Ess | Web | 15. února 2015 v 10:20 | Reagovat

Já a knizky..no,ja teda popravde skoro vubec nectu,ale ted se chystam cist papirova mesta. Knizky od Jacqueline Wilsonove me hrozme bavi cist,naposledy jsem cetla Moje sestra Judie. Moc doporucuji,uzasna kniha.
:)

3 Mirdule Mirdule | 15. února 2015 v 15:45 | Reagovat

Bez knížek si nedokážu svoje žití vůbec představit. Syn mého přítele na mě koukal jako na mimozemšťana, že čtu knížky - to prý už dneska nikdo nedělá :D A tak jsem ráda, že neměl pravdu :D

4 Hejdy Hejdy | E-mail | 11. března 2015 v 23:13 | Reagovat

Tento článek se mi moc líbí. Vím, že hodně čteš a to je dobře. Já jsem ve čtení hrozný flink a je mi to líto. Před lety mi kolega v práci doporučil knihu "Řeka bohů" od Wilbura Smitha - dobrodružný román z prostředí starověkého Egypta. Když jsem viděla jaká je to silná kniha, nechtěla jsem se do čtení vůbec pouštět. Musím se ale přiznat, že hezčí knihu jsem nikdy nečetla a dá se říct, že jsem všechny díly přečetla jedním dechem. To jsem chodila spát dlouho v noci a ráno brzy vstávala, jen abych už zase četla....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama