Únor 2015

Názorovka- zvířata

27. února 2015 v 12:20 Názorovky
Takže......je tu nová názorovka a dnes o zvířatech.

Máš nějaké zvíře? Jaké to je a jak se jmenuje? Jak dlouho ho máš? Máš nějaké vysněné zvíře?

MÍŠA: Ano, mám zvíře a je to pes. Jmenuje se Bety. Mám jí tři roky. Koupili jsme se jí kvůli tomu, že nám umřel pes Leidy. Mé vysněné zvíře je kůň doufám, že se mi tento sen splní.

EVČA: Já bohužel žádné zvíře nemám, takže nemůžu odpovědět na druhou a třetí otázku, ale moc bych si přála koně nebo pejska.

ZLÁŤA: Dohromady s rodinou mám králíčka jménem Saša. Máme jí asi rok. Brzy budeme mít anglického kokršpaněla jménem Berta. Žádné vysněné zvíře nemám, mám králíčka a tím už se mi můj sen splnil.

JÁ: Ano, mám zvíře. Je to andulka a jmenuje se Lili (Lilien). Mám jí teprve půl roku, ale i tak toho už mnoho umí (něco o ní se můžete dozvědět v článku o mé andulce.) Moje vysněné zvíře je kůň, ale taťka říkal, že až se na něm naučím jezdit více než umím, možná budu mít svého.

Doufám, že se vám názorovka líbila....ehm.....tak u další názorovky.....

ANDYY

Návrh

26. února 2015 v 19:33 Informační články
Ahojky, tak jsem tu zase a dnes jenom s takovým krátkým informačním článkem. Chtěla bych se vás zeptat jestli byste chtěli i nějaké jiné téma než dělám. Mě prostě napadají různé nápady a nedokážu jen tak vymyslet věc na danné téma. Udělala jsem si takový malý seznam, na kterém mám napsáno co vše bych mohla na blog psát. Do komentářů mi můžete napsat co byste přidali nebo naopak ubrali. Chci abyste měli tento blog rádi a tak to nechávám na vás. Tak tady je tedy ten seznam :-D

Mé zamyšlení
mé zájmy
články s mýma věcma (např. co jsem dostala k Vánocům atd.)
Názorovky
Nějaké mé povídky a básně
téma týdne
Today story


Toto vše jsem vymyslela. Kdo neví co je to today story tak je to to, že se prostě vypíšu co e nového a tak. Z holkama na jaře pojedu do Telče takže bych mohla napsat jak to tam probíhalo atd. Za týden ani ne jedeme na dovolenou takže nejspíš napíšu jaké to tam bylo, jaké se mi tam stali příhody atd. Samozřejmě, že k té dovolené dám nějaké fotky :-). No prostě se vás chci na toto zeptat a proto tento článek píšu. Napište teda do komentářů.......a...........a já se s váma loučím
ANDYY

Moje andulka

23. února 2015 v 16:28 Mé zájmy
Nemohla jsem nic vymyslet, ale pak mě něco napadlo. "Co třeba napsat článek o mé andulce?" No....já už nebudu zdržovat, jdu na to.

Už několik měsíců před koupením jsem přemýšlela o jméně. Tehdy jsem měla vymyšlené tyto jména:

KLUK: Filípek, Piškůtek, Miky
HOLKA: Rozárka, Broskvička, Lilinka, Zázvorka, a ještě mnoho dalších

Zavedla jsem hlasovací lístek a všichni moji příbuzní a kamarádky musely hlasovat. Zprvu vedla Rozárka, Lilinka a Filípek, ale nakonec vyhrál Filípek s Lilinka. Teď už akorát jestli to bude holka nebo kluk. Uvažovali jsme o tom, že andulku koupíme v "super ZOO" , ale v jedné mojí knížce o andulkách psali, že andulky se mají kupovat od chovatelů, kteří o nich něco ví a dokážou říct nebo ukázat jejich rodiče, kde se narodili atak. Zavítali jsme tedy do jednoho soukromého obchodu, kde chovali právě andulky a všelijaké další zvířátka. Pani nám dokázala o dotyčných andulkách něco říct a třeba nám i nějaké nabízela. Měla tam jednoho samečka, který musí být daleko od ostatních, protože mu ostatní andulky ubližovaly. Chtěli jsme se ho ujmout, ale nakonec jsme si vybrali jednu malou andulku. Byla zeleno, žluto modrá a na hlavičce měla takovou žlutou čepičku.

Pani jí chytila a dala nám jí do krabičky. Rovnou jsme jí v tom obchůdku nakoupili i nějaké pamlsky a zrní s pískem a krytama na bidýlka. Byla to holčička takže Lilinka. Cestou jsme poslouchali její cupitání v krabičce. Po chvíli si začala i štěbetat. Asi tak v půlce cesty jsme zastavili u jednoho lesa, ve kterém taťka uříznul větvičku Lilince do klece. Když jsme dojeli domů, klec už byla připravená akorát větvička a doplňky které jsme koupili jsme jí tam museli dodat.

Pomalu jsem dala krabičku do klece a opatrně jí otevřela. Lilinka vylítla a začala skákat po kleci, hodně se bála a byla vystrašená z nového prestředí. Po chvíli se uklidnila. Já a mamka jsme se na ní pořád koukali a pozorovali každý den třeba pokrok v jezení atd. Ze začátku vůbec nepila, ale po chvíli se to konečně naučila. Její první let byl strašný. Když vylétla, hodně narážela a nevěděla kde si přistát. Nevěděli jsme co s ní, ale ona byla šikovná a když jsme jí dali klec ke garnyži, po delší době si do klece sama zalétla. Naučila se mnoho věcí a toto je pátý měsíc, co jí máme.

Zezačátku vůbec nevylítávala takže jsme jí museli vyhánět aby si protáhla křídla. Po třech měsících si už, ale začala vylítávat skoro každý den. Byl to velký pokrok a všichni jsme byli šťastní. Teď se jí pokouším učit jíst z ruky a aby mi šla na prst mimo klec (v kleci už to umí). Doufám, že se mi jí povede pěkně ochočit.

Tak u dalšího článku.

ANDYY

názorovka- oblékání

19. února 2015 v 8:25 Názorovky
Takže......je tu první článek ze série "NÁZOROVKY". Jak už jste se mohli dočíst v minulém článku- každý týden budou vycházet články tohoto typu. Doufám, že se vám články budou líbit. Slyšela jsem, že názorovky jsou teď hodně populární a tak jsem si řekla, že to zkusím. Konečně už teda přejdeme k tématu.

Jakým stylem se oblékáš? Jaká je tvoje nejoblíbenější barva oblečení? Oblékáš se stejně v létě jako v zimě?

VENDA: Oblékám se nějak tak podle módy. Všichni říkají, že mi moc sluší modrá. Modrou mám ráda stejně jak fialovou a růžovou. Na jaře a v létě nosím lehké oblečení jako třeba šaty, sukně......v zimě teplé :-D.

ZLÁŤA: Nejradši nosím trička krátkého rukávu, jsou pro mě ideální. Kalhoty nejspíše upnuté. Moje nejoblíbenější barva oblečení je bílá a černá. V zimě se rozhodně neoblékám stejně jako v létě.

MÍŠA: Nevím jak bych popsala svůj styl.....zkrátka všehochuť :-D. Asi nejvíce nosím modrou, je to nej barva :-). V létě nosím nejvíce sukni a v zimě džíny a bundu. Z toho plyne, že se v létě neoblékám stejně jako v létě :-D.

JÁ: Já mám nejradši rifle, k tomu nějaké triko nebo tílko a obyčejnou mikinu. V létě asi ryflové kraťasy nebo sukni a obyč kecky, tílko. Moje nejoblíbenější barva oblečení je stejná jako moje normální nejoblíbenější barva. Je to světle modrá a tyrkysová. To jestli se oblékám stejně v létě jako v zimě jsem popsala v první větě :-).

Toto je konec první názorovky. V nějakých článcích kamarádky obměním, protože jich mám strašně moc. Doufám, že se vám první názorovka líbila. (Mohli jste si všimnout, že toho máme s kamarádkama hodně společného) Tak u dalšího článku.

ANDYY

Nové týdenní články

16. února 2015 v 16:53 Informační články
Chtěla bych vám oznámit, že týdně budou vycházet články jiného způsobu než píšu. Vždy píšu články o mých zálibách a zamyšlení, ale teď mě napadlo, že každý týden vymyslím otázku, zeptám se na ní pár mých kamarádek a do článku napíšu jejich odpověď. Také přidám svůj názor a byla bych ráda kdyby jste i vy dali do komentářů svůj názor. První téma vyjde tenhle týden, ale ještě nevím jaký den. Doufám, že se vám články tohoto témata budou líbit. Kdyby nelíbili, napište do komentářů a já budu zase psát jen mé normální články :-)

ANDYY

HUDBA- pro mě nepostradatelná věc

16. února 2015 v 14:05 Mé zájmy
Pro někoho z vás zřejmě také. S hudbou jsem začala od svého narození. Myslím si, že všichni ostatní totéž. Kdo nezná maminčiny ukolébavky nebo dědovi dechovky? Já si na to pamatuju moc dobře. Přibližně tak asi ve dvou rocích mi mamka začala pouštět Dádu, včelí medvídky atd. Tyto písničky jsem poslouchala velmi ráda a pokoušela jsem se i tancovat. To pak sousedi ťukali na strop, protože jsem strašně dupala. Mě to, ale vůbec nevadilo hlavně, že jsem poslouchala své oblíbené písničky.

V pěti letech už jsem uměla zapínat přehrávač na televizi sama, ale mamce to moc nevyhovovalo, protože jsem poslouchala skoro pořád. Po dlouhém rozvažování mi rodiče koupili do pokoje rádio. Začala jsem si dělat různé hudební nástroje jako třeba bubny z krabic apod. V té době jsem poslouchala hlavně Anušku. Možná neznáte, protože to moc známé není. Jedniné co vám k tomu mohu říct je to, že to bylo o zvířatech, víc už si nepamatuji :-D.

Vždy jsem začala jak pitomá mlátit do krabic (bubnů :-D) a zpívala jsem jak divá. Tedy on to vlastně zpěv nebyl, byly to jenom takové nepříjemné výkřiky. Myslela jsem si, že mě nikdo neslyší. Doteď nechápu jak jsem si to mohla myslet. Od devíti let jsem už konečně přešla na moderní hudbu jako je třeba Mandolína, Break free zeat atd. Už jsem také měla mobil takže jsem stahovala a pouštěla si do sluchátek písničky. Zkrátka, už jsem byla starší a žádná Dáda mě nezajímala. Až doteď poslouchám moderní hudbu.

U nás pořád běží na bedně Óčko. Moje nejoblíbenější zpěvačka je Ewa Farna. V dubnu pojedeme na koncert takže se moc těším. nejoblíbenější písnička mimo písniček od Ewy Farne je Break free zeat od Ariany Grande. Písničky poslouchám hodně často. Můj brácha nezačínal s Dádou ani Anuškou, ale hned s moderní hudbou z Óčka a to jen kvůli tomu, že to okoukal ode mě. Koukáme spolu na Óčko a na YouTube. Abych řekla pravdu, můj brácha zpívá otřesně, ale dá se to přežít :-D. Kvůli hudbě chodím od první třídy na flétny a na sbor. Ráda zpívám a POSLOUCHÁM HUDBU.............no a co vy??

Těším se na vás u dalšího článku.

ANDYY

Můj cit ke čtení

14. února 2015 v 8:38 Mé zájmy
Čtení. V první třídě pro mě bylo toto slovo horší než jed. Čtení mi sice docela šlo, byla jsem třetí nejlepší ze třídy, ale byla to pro mě prostě strašná nuda. Já jsem nedokázala vnímat děj knihy. Prostě akorát čtu, čtu a čtu...no a pak už mě to nebaví, zaklapnu knihu a je hotovo. Já totiž vždy četla a vůbec jsem si neuvědomovala co čtu. To pro mě byl vždy problém když jsem musela vyprávět o čem kniha byla.

V tomto byl právě největší háček! Určitě by vás také nabavilo plýtvat časem jen tím, že něco čtete a za chvíli nevíte co jste vlastně četli. V druhé třídě jsem se posunula na žebříček nejrychlejšího čtení ze třídy, ale naopak až na devátou příčku "pamatování knihy". Moje čtení neovlivnila žádná kniha, ale na konci druhé třídy se objevila jedna fakt dobrá knížka. Jmenovala se VZDUŠNÉ ZÁMKY a napsala jí Jacqueline Wilsonová.

Po dlouhé době jsem zavítala do knihovny a v jednom spodním regálu mě zaujal obal této knihy a jméno taky. Půjčila jsem si jí v domění, že si z ní budu prohlížet jenom obrázky. To jsem také udělala, jenže obrázky jsem měla prohlídnuté za pět minut a co teď? Po dlouhém přemýšlení jsem si aspoň četla i popisky obrázků. Zaujala mě velmi zajímavá věta, díky které jsem se odhodlala k přečtení celé knihy. Hned po první kapitole jsem si zase nic nepamatovala, ale o pár kapitol dál to začalo být napínavé. Najednou jsem úplně splynula s knihou a víte proč? Protože mě to začalo hrozně moc zajímat a v tu chvíli jsem si uvědomila, proč jsem si z ostatních knih nic nepamatovala.

Prostě mě nebavily a mě když něco nebaví, úplně na to kašlu. Díky knížkám od Jacqueline Wilsonové jsem se naučila vnímat děj knihy a ve vyšších třídách jsem začala číst i ostatní knihy. Čtení mě doteď zajímá. Čtu Harryho Pottera a to jen kvůli tomu, že mám přečtenou už skoro celou knihovnu. A jak to máte vy s knihama? Budu ráda za každý komentář :-)

U dalšího článku

ANDYY

Lék na všechnu bolest

11. února 2015 v 18:45
Lék na všechnu bolest neexistuje, tedy jak si to kdo vyloží. Lék existuje na angínu, kašel, rýmu atd. Teď se tu však objevila smrtelná nemoc EBOLA. Lidé už na ní, ale lék vymýšlejí takže to bude brzy zase v cajku :). Já si myslím, že ebola bude za pár let taková malá nemoc jako je třeba teď angína. Určitě už jste někde slyšeli, nebo aspoň četli, že angína byla dříve smrtelná nemoc a teď? Měl jí asi už skoro každý a nikdo si z ní nic nedělá. Takhle stejně to určitě bude dýl i s ebolou. Je, ale jen pár věcí, na které neexistuje ten pravý lék. Lék jako je třeba Kinedril, antibiotika atd. Je to například láska, strach apod. U mě na tyto věci lék existuje a myslím si, že je lepší než jakékoliv ostatní. "Moji přátelé a moje rodina".

Možná, že by byl lepší pocit kdyby jste si např. po rozvodu dali jednu tobolku léku a jste zase veselí. Je to lepší než bulet kamarádovi na rameni, ale na tyto věci lék opravdu neexistuje takže nám nic jiného nezbývá. Znám lidi, kteří se radši na celý den zavřou do pokoje a probulí to tam. Není lepší pobrečet si u svého největšího přítele?

Na uklidnění vás třeba pozve do cukrárny, vy se mu se vším svěříte a nebude vás už tolik tížit hlava. Zato doma, zavřený v pokoji se nemáte komu svěřit. Mít přítele je důležité a nejen v tichto situacích. Já mám přátel dost. Jak se říká: "Holka nebo kluk? To je asi fuk." Ano, je jedno jestli to je kluk nebo holka, ale na druhou stranu chápu, že by se určitě holkám nechtělo svěřovat se klukovi, ani mě :-D. Možná, že jste zezačátku nepochopili tuto větu: Lék na všechnu bolest neexistuje, tedy jak si to kdo vyloží. Po tomto článku už se to dá snadno pochopit. Někdo považuje za lék i své přátalé a někdo buď kamarády nemá, nebo mu kamarád jako lék nepřipadá. Já mám svou nejlepší kamarádku a myslím si, že si sami sobě dokážeme pomáhat, podporujeme se a když se jedné něco nepovede nebo stane, druhá ji podrží.

Doufám, že se vám tento článek líbil
a u dalšího článku.

ANDYY

Nechápu své dětství......

4. února 2015 v 15:05 Mé zamyšlení
Nechápu své dětství? To zní trošku divně, ale budiž. Také se vám určitě stává toco mě. Hodně krát v životě si nadávám, jen kvůli tomu, jak jsem něco takového mohla udělat. Většinou se to vyvyne urážkou někoho jiného.

Přijdu k mamce a řeknu jí, že se dnes můj spolužák ve třídě rozbulel kvůli blbosti a víte co mi na to řekne? "Je to takový stydlivý typ a vůbec, ty si to ve školce také dělala." Toto mě vždy strašlivé naštve a říkám si proč jsem to vůbec kdysi dělala. Také nechápu plno dalších věcí např. tuto: Mamka mi vždy říkala všelijaká písmena (to jsem byla ještě ve školce), já jsem je po ní opakovala. Třeba jsem opakovala K-R-T-E-K, ale když jsem tyto písmena takhle za sebou zopakovala, nevěděla jsem jaké je to slovo. Nechápu to. Vždyť když řeknu za sebou pár písmen např. A-U-T-O, vím, že jsem vyhláskovala slovo auto. Já jsem prostě nedokázala vytvořit slovo, což je hodně nepochopitelná věc.

Když jsem byla malá, vzala jsem si na sebe klidně i triko s Pokémonem. Teď už bych si ho nikdy nevzala. Měla jsem vlasy jako kaktus a kdyby mi mamka neřekla, že se mám učesat šla bych do školky jako kaktus. Já vím.......o krásu se každý začne zajímat až ve vyšším věku, ale když se podívám na nějakou fotku ze školky , jak se tam usmívám od ucha k uchu a stojí mi vlasy, musím se smát i brečet.

Je na tom, ale jedna výhoda a to ta, že jsem dřív neměla žádné starosti. Byli to vždy jenom takové dětské starosti např. Zlobila jsem a mamka mi pak kvůli tomu nepřečetla pohádku. Fakt v téhle mé době k popukání. Vše bylo v dětství jednoduší, ale teď bych se za to vše nejradši zabila :-D. Každý to má určitě stejně. Někdo si možná své dětství nevybavuje, ale mě se mé dětství vybavuje každou chvíli.

Snad se vám tento článek líbil, mnoho z vás se určitě nad svým dětstvím určitě zamyslí. Tak zase příště.

ANDY